Lisa Turquoisa

Slečna tyrkysová
na křídlech albatrosa
posílala úsměvy svou líbeznost
ze svádivých čarování
v šepotání
-
tak jednoho chladného dne
chtěla jít společných kamenů
tmavých lesů
s procitáním pramenů
od veselé s rozcestím ráje
vstříc
výhledům naučné stezky

Snad by i mě mohla mít ráda
jak broučci na pažitu když je hezky
a každý její krok v těžkých černých botách
pevně věřil
vystoupáme ke Slunci na kopcích...

V paprscích sejdeme šťastni
na osluněné ostrovy v peřejích
kde bude chtít zout vysoký arest
pevně obepínající
její hladká lýtka
zahalená ještě tyrkysovou hřejivostí
vábící hvězdáře vesmíru
v němž vzdálený sen letní noci
je touha sladce podmanivá v kornoutku zmrzliny
jak večerní květ jalapa...

To on bude blíž
To on bude pro mé mrazivé srdce tažná dívčí záplata
když prý budu hodný
když prý tyrkysy to budou chtít

Najednou se blížila bystřičská mlha
a já chtěl být mermo-moci první na kopci
jenže jsem se ohlédl

Slečna tyrkysová v dálce už jen sotva stála

Sletěl jsem k ní sněhově usměvavý sešup
v sychravém co se děje

Víš já jsem si .. zamotala já
jak sis doufám všiml tyrkysů hmm

Hmm tak pojď

A zpátky ve sněžení
jsem ji nesl na zádech celou stezku
Nachová
Turistická
Naučná
-
V mých ledových očích zračící violet
a dál to děvče
připravené na odlet

na zádech začala snít
o domácím krbu o srdci o medu
tyrkysovou větou

Heleď albatrosi zase přijde jaro