Ples Nehybných Dřev

V doutníkový čas
v jejich modré melodii
nesoucí nahé lásky s sebou
šeptal ledový tanečník
povíme si rovnou
s kohoutím kompasem
kraji pentlíš zmrzlé třtiny

srdce potřebuje přijít
ke tvému srdci
ke tvému domu s jitřní odezvou...

zamával smogu
šeptal kocouři kvetou
pro sebe si psal báseň okapy to zvládly
a přesto do něho vnikla bezbřehá marnost
ještě dnes je u střech uplakaných
křičící uvnitř

tak toho slečno ne
kolotoč na střeše jste měla už párkrát
a za co to stálo?

za pár vrzání korouhviček
z nichž uletěla smutná hrdlička

ve vítr jdi novějšího
s čistým ziskem radil vonný dým
když se mu zapálil doutník

popošla k oknu
vdechla kouř
na okně něco připomínalo srdce
které kdysi patřilo jí

vzala telefon
a už už chtěla psát eternitu s lišejníkem
za tu díru
skrz níž pršelo do loveckého altánku
když vtom uviděla
jak do zámecké zahrady přiletěla vrána
-
plesy máš jak sochy v zelenání
a někde tam jsi déšť? krá krá krá

smála se s ní kočka
když si uvědomila že tanečník byl dřevěný
- odkud?
z bázně
bez vyznání

tady tenkrát musel odložit doutník
a nechat ji v zašlém zámku
dřív než ta jejich hluboká láska
sáhla po šípu
struna luku vydala svůj tón
když rezonovala

prásk!

ano slečno detektive
tak nějak se to stalo
jen mi nejde na rozum
když se kočka polekala a s vránou šup na strom
vrána by frnkla?

ta už se tu neukáže
kočka taky ne
…

zavřela okno
nastražila doutník
a odeslala ban

tu vaši záhadnou strašidelnou ostrahu srdce
našeho utajeného rande ve zřícenině
převlečená za drobná zvířátka
jsem už odhalila komisaři

ples nehybných dřev začal