Na Lávce Pro Naději

na lávce vrostlé stromy
kolik jich cesta zlomí
na lávce
běží o my


na lávce dívka v modrém
jde sama
za jasným snem
jde sama pro naději
letní šat vánky chvějí

na lávce stojí ...

pohladí kmen
a v bosém pocitu svém
utíká
utíká
bosky svým snem



na lávce vrostlé stromy
tak prosí
o naději

blízko nich procházejí
bosé dívky v modrém

doteky prchávají
na lávce nad propastí

stromy
tu lásku nesou

mízou
stoupají s ní

v čisté nebe jí jdou
potichu jarně kvetou

a já tam dole slzou

posílám ti své stromy

jsem
spojen s naší zemí
abych lávku
pro naději
kam v rose bosé dívky vějí
nesl
básní pierota
než se ztratím siluetou
v modráskově nad planetou
ve vesmírných kde je ta

s nadějí si mihotá
na lávce se sluncem
na lávce jsme se srdcem
v lásce chvíle života