Holá místa po Tvém dechu
sčítám potrhaným peřím,
křehkost, která zraňovala
- ptáček s bledým bezkřídlím,
rozedmuté rmuty hříchu,
dvakrát řežu nežli měřím,
z rány těla zprocitala
chvíle s mrtvým souzněním.
Rozpůleným polem dnem
zvolna praskal srdce zvon,
klekání v mlčení odeznívá,
házíme na zeď strachem hrachem,
šťastní se rodíme s nahým málem,
dělíme lásku do dvou zón,
prozřeme,když se připozdívá
vzpomenem lomikamenem
Ten otisk v nás zůstane
vzpomínky nezmizí,
jednou ozvou se bolavě,
jindy zas pohladí...
Krásný den, Jirko :)
26.03.2021 11:03:48 | Emily Říhová
Snad s časem více hladí a ostré hrany vyprávějí oblázkem. Děkuji Ti, milá Emily.
02.04.2021 00:59:25 | Akrij8
....A když se zóny propoji......v tom překrytí je vzmach...a hrách?
Ze zdi padá...na zemi kutálí se jak slzy na marách.....tu na kolena padnou
skloněná záda...pod koleny strach .....v očích Láska......Ji./úsměv/
22.03.2021 21:35:22 | jitoush
Když poezie promlouvá ústy ženy. Moc krásný komentář, milá Jitřenko, děkuji velice, krásně jsi ten uzlík rozpletla.
22.03.2021 21:46:09 | Akrij8
Nikdy nic neodejde ani neodezní
v lásce se lámeme i srůstáme uvnitř **ST
Moc pěkná přemýšlivka.
Krásný víkend Jiříku.;)
20.03.2021 12:14:23 | jenommarie
Děkuji Ti, milá snivočtivá. Krásně jsi to zcelila slovy. Překrásný víkend i Tobě.
20.03.2021 23:23:24 | Akrij8
lomikámen, trochu vína
protřepat a nemíchat
dávám ST a na wc měl bych nyní
pospíchat
20.03.2021 08:06:38 | Clown