Promiň

 

 

 

 

Promiň

 

 

Dříve zdála se tvá přání vzdálená,

říkalas: “stiskni mě víc ať to trochu bolí,                                      

objetí tvé pevné je, jak víra novice.“                    

Otisky útěků jsou stále na klice

vzpomínek.

Ty dnešní ještě nesejmuli

dlaně, z našich těl.       

 

I dnes jsou tvá přání stejně vzdálená,

vše co z tebe miluji, tak stále bolí.

Když těla voní měkkým stínem,

nebývá ubrus polit vínem  

věrnosti.                                                   

To letošní ještě nevylisovali

dlaně, z našich těl.

 

Když jsi tak blízko nemám žádná přání,

vše co jsme milovali, už dávno nebolí.      

Je líp když neprší. Není pak nutné       

ukrývat pod deštníky         

naše polibky.

Ty včerejší ještě neslíbali

dlaně, z našich těl.  

 

Promiň, že jsem

tvé sny neplnil

jak bych chtěl.

 

Tak jistý si je člověk, jen jednou za život.

 

12.4.2021