Co není moje, neničím...

Strádám tvým nedostatkem,

v horečkách blouzním.

Duši protkanou mám zmatkem,

 rty zbarvené sběrem pozdním.

 

Hledám sny uvízlé v pavoučích sítí,

střádám je do truhly, coby poklady.

Snad neměla jsem ty hrozny píti,

pro zlepšení své nálady.

 

Ještě hlouběji teď vězím v očích tvých

a tonu ve tvé kráse.

Ze rtů tvých vábím tichý smích,

prosím, ať ztratíme se v čase.

 

Sbíráš se mnou ty plody snění,

sladké jsou a šťáva z nich prýští.

Proč čekat, když času mnoho není,

náš svět už se ve střepy tříští.

---------------------------

Jak slepit, co zničeno,

když není čím.

Stačilo říct jediné,

co není moje, neničím…