Anotace: *
*
Roztajeme
~~~~~~~~
Poletují naše duše vzduchem
jako pošetilá vločka
plná krystalických změn.
Za letu dotýká se jedna druhé.
Zdá se to být, jako dlouhý let.
Vnímáme tu krajinu
která nás pozře.
Když umisťujeme se do schránek.
Ve kterých
se po celou dobu
snažíme cítit dobře.
Někdo má štěstí.
Souzní s ostatními víc
a v jedinečný skvost dozraje.
Chvěje se každičká dlouhá pouť.
Na cestách které nás zkouší.
Obrušujeme naše hrany.
Někdy do bolesti.
Víra ve zlepšení nás popohání.
Roztajeme.
Někdo dříve a někdo později.
V propojení našich otázek a odpovědí. Kde už je vše jasné.
Zda ještě bude šance.
Kdo to ví.
Roztajeme.
Jako ty vločky poslední spadlé na Zem.
.~.~.~.~.~.
Je to zvláštní,
ale naše duše
si moc dobře pamatují
ten let společný.
. .
Proto jsou naše setkání tak hluboká.
*~*~*~*~*~*~*
Někdy jen letmý dotek a hned víš,
že jiná duše v tvém srdci má skrýš...
Dotkla se... objímám a krásný víkend, Maruško* (*)
07.05.2021 22:02:12 | Emily Říhová
To jsem ráda a za milý komentář ti děkuji ** krásný víkend Miluško*:)
08.05.2021 19:27:36 | jenommarie
Maruško, tak nějak to vnímám... Líbí se mi moc jak jsi to vyjádřila :-) Hloubka v tom je...
26.04.2021 08:53:58 | Majda
Majdi to jsem moc ráda, že to podobně vnímáš a děkuji TI za tvůj milý komentář. ** :) potěšila jsi mě
26.04.2021 10:27:10 | jenommarie
smutná i plná naděje
kam asi nás osud zavede
se sněhovou vločkou poletíme
ale zdalipak toho letu se nabažíme...?
A čímpak nás přikreje?
Moc hezká, milá Maruško, pohlazení od nás obou...v
23.04.2021 16:31:36 | mapato
Tak to jsi moc krásně zapřemýšlel milý Vládíku.
Děkuji za slovíčka i za pohlazení
a posílám VÁM své s úsměvem ** krásný víkend přeji:);)
23.04.2021 19:26:38 | jenommarie
modře přísaháme nebi, náš úžas často drolí celé skály na střepiny nevyslovených odpovědí..:-D* ST*
21.04.2021 10:00:54 | Frr
Tak to je moc pěkné id TEBE doplnění
..asi některé ty odpovědi
..uvnitř stejně známe
..jen je zkrátka necháváme být
.. vždyť zivot je to hlavní.
Děkuji** TI Frráčku MILÝ mi*:)*
21.04.2021 10:04:14 | jenommarie
Když vločky roztají si... potají. A konipas zas, volátkem v milostný hlas. A lidé v úvozech divnodení, věru, nežijí si krásně. Až na kůži verši promočen, pán čas hýčká modrou pastvou zdejší duše. Jen očima nahmatat olivu a otevřít světlu okno do kořán. Už i bříza, jak bílá hůl... prozřela. Jak dobře.
20.04.2021 22:30:21 | šerý
Vnímáme tu krajinu
která nás pozře.
Když umisťujeme se do schránek.
20.04.2021 19:05:03 | cestadolesa