Ve vzduchu vůně jara se mísí,
s příchodem rána, noc bude tát.
Déšť svými prsty zemi křísí,
zmáčen tou tíhou květin šat.
Buď mým deštěm, vodou živou,
poslouchej lásky mé vyznání.
Svými prsty – melodií tklivou,
probuď ve mně svítání.
Slyším tě v tichu stébel trávy,
v listoví stromů, co nad vodou se sklání.
A z okvětních lístků prvosenky
vyrobím lásce navštívenky.
Ty rozsypu po svém těle všude
a vtisknu ti polibek, coby pozvání.
Stačí zavřít oči a čekat co bude,
až probudíš ve mně svítání…
už jen to stále se opakující "probuď ve mě svítání" nutí k dalšímu čtení...to není o nic méně křehké a něžné, než tohle zvolání...
moc se mi líbí, milá Pittoresque...krásný večer, v
09.07.2021 20:31:50 | mapato
Být ranním sluncem na tvých navštívenkách,
čekal bych emoce nejmíň ve dvou sklenkách...
23.06.2021 00:57:22 | Špáďa
moc se mi líbí probuď ve mně svítání krásná :-))
06.05.2021 03:57:49 | Iva Husárková
Nechápu moc tu poslední větu, proč je tam takový obrat. Jako kdyby to tam nemělo být a patří to někam jinam :o) Ale jinak je to velmi něžné a ta lehká erotika vybízí k té představivosti těch navštívenek :o) Kolik že to má ta prvosenka lístků? Tolik? To můžeš mít co dělat :o)
05.05.2021 16:38:18 | Crazymike
trochu upravím....mě to taky nesedělo a teď to klaplo :-) děkuju
05.05.2021 17:50:34 | Pittoresque
Ale co nám pak tu po tom zbude?
Dojdeme sami k sobě poznání?
...Zachrání nás Svítání...
:o)
05.05.2021 22:41:54 | Crazymike
Vyrábět lásce navštívenky, to je milé.
05.05.2021 12:06:53 | Vivien
děkuji Viv, možná trochu dětinské, ale tak nějak to k jaru patří :-)
05.05.2021 12:07:24 | Pittoresque