Tehdy ráno políbilo nový den
a vítr proběhl se mými vlasy.
A ty jen spoře ustrojen,
ve zlatém rouchu tvojí krásy,
vineš mne k sobě blíž...
Rty s příchutí nebeského prachu,
úsměv - třpytka na háčku.
Vzdávám se ti beze strachu,
pod oblohou bez mráčku,
vineš mne k sobě blíž...
Dýchej za mne, nezvládám to,
zmámená jsem tvými svody.
Po těle rozléváš mi vroucí zlato,
jsem žhavým sluncem v kapce vody,
vineš mne k sobě blíž...
jednoduše krásná, milá Pittoresque...užij si ještě tohle nedělní odpoledne...v
04.07.2021 13:06:08 | mapato
Umí to s tebou nejmíň tak mámivě, jako ty s vetknutím svých emocí na plátno našeho modrého webu.
23.06.2021 00:55:11 | Špáďa
verše
s představivostí
které vzbuzují (mimo
jiné) potřebu ochrany
Pit
rád jsem četl
:-)
15.05.2021 01:35:46 | kaše
Báseň je moc krásná milá Pitt*
usmívám se zde nad Lesanovo komentářem..jestli by vydržel i ty nesmysly :))
Pěkný víkend přeji
14.05.2021 18:49:40 | jenommarie
Ó, neklesám na mysli, že nemám šanci,
nemaje rouno zlaté, jen pačes stříbrný,
Třeba skromnější zavelí, přijď blíž,
jaké že jsou tvé úmysly
(a můžeš mi vyprávět i nesmysly)
14.05.2021 17:09:34 | Lesan-2
Nesmysly nebo pohádky, co máte pane raději?
Řekla bych jednohlasně,že i stařec má naději :-)
Vtip Lesane, tak néééé, že si to vezmeš k srdci!
17.05.2021 12:24:53 | Pittoresque