Naše nika

Vesmírem otáčím,
krk mě už bolí.
Já lásko zatančím,
vždyť tady stojím.

Myšlenkou tóny hrej,
a v očích nápovědu naznačuj.
Dospělí přeci také směj,
říkat svým andělům začaruj.

Mlčky povedem rozhovor,
když ujídáme naše chvíle.
Jindy se ústa nezavřou,
když mysli naše bývaj pošetilé.

Pokaždé jsem to ale já,
kdo poblíž tebe pro nás niku hledá.
Ty jsi můj kapitán co mé úvahy zná,
důvod proč fantazie má se pozvedá.