Ano

Pro mou lásku sem tonal,
kdo víc,
nežli doušek Beethovena,

když mé srdce si zhudebnilo punčošku,
v jakémkoliv okamžiku heroické klávesy,

abych rozezněl vázanku,

na tvém příboru záchvějí,

a jal se ti dovolat z pokladnic,

v němž jsi umanula osudovou prostořekost,
mých pozvání Nokturna,

kam se nepozdával soucit,

za to rozbřesk povolal sbožný,

a rozečetl slib v modlitbách,


když sem ti řek své Ano,
do hloubce zatichlých očí,

a ty jsi mdlela,

povzdechnu si,

a vydýchávám z úst pramínek,

jimž přijímáš luzné rty,


Pardon pařížanko,

u Eiffelovky rozepnem ódy,
a ty mi to,

Ano,

ano přiznáš v záňadří,
neprobuzené noci,


budím se Tebou.