Zločin pralásky

Když chtělo se mi láskovat,
proč bych měl,
přeci nedávno jsem ztratil perlici,
kde ozvěnou mi lagunka zněla,

aniž by zpytovala zločin pralásky,

pro kterou se zvětšujem džunglemi,
jako mužské zdráhy s ženskými,
na šlahounech povislých,
a ubrečených kapkami citelného závěru.


Vím,
leč přidružuji si zákaz vstupu,
jen tak slovně nevhodné vím,
neodpovím tančící pampelišce,
vždyť vyhazuje větrem přelomným,
copy vášní zpovzdálí,
co grandiozem klavírně přehraji,
a ponesu zprávy za dimenzí,

jakož smrtelník přetlé koruny,
jako stoupající rým hříchů.



Žel zakleji svůdnici básníkova zmaru,
aby neuzřela vknot pokušení,

jinak by s otylosti nemilovala,

a Já propouštím opilé Já,

kamsi za sudičkami,

ani nevím,


proč bych svržen byl.