Očím Pěnkav

Milovati se nepozdává,
chybou mi je prázdno,

kde ho najít,
kam se vydat,

když v láskách se noříme,
pro řetízek opojný,
co spojí vlákno citu,
ve večerních přístavech,

zpěvem sonát,
očím Pěnkav,

v tmavěmodré sukni,
jež zhedvábí odraz,
v tváří k stáří,

za nimiž shoří popel,
a vášeň zaskví jabloň,
což větve převážně skymácí,

a chtějí vonět Všeláskou,
s bytosti jej zdané,
avšak i nezralé,

co rozmělní troufalé čáryprsty.