Z hlubin oceánu

Po stopách lásky bádal smutek,
pronásledoval ji a nakonec unesl.
Už si ani nepamatuji, jaký byl jeho dotek,
protože i když jen na malou chvíli,
tak jsi mě přes brány našeho štěstí zavezl.

Zmatené období plné slz,
bolestná pravda vyšla najevo.
V ten moment projelo její ostří našich srdcí skrz na skrz,
a v obou se štěstí zlomilo.

Tak to bohužel chodí,
z cizinců, kterým srdce bolí,
se záhy stanou pár milenců a chvíli si spolu budoucnost tvoří.
A i přes pocit propojení, si každý časem jinou cestu zvolí,
ať už kvůli neshodám nebo jednoduše se společné budoucnosti bojí.

Ale ne vždy to tak může být,
stačí si jen přát a chtít.
I po necelých 250 dnech a 250 nocí,
sním věčně o tom s Tebou sdílet můj život a společně ho žít.

Nejspíš stále to ještě nevíš nebo možná nechceš vědět,
však já Tě moc dobře chápu.
Ale klidně i po zdech pro Tebe budu běžet,
i když teď pravděpodobně zažíváš ve Tvém mozku válku.

Kdyby jsi mi to opět na chvíli dovolil,
kdyby jen na moment by jsi mě znovu přes brány štěstí zavezl...
Možná by jsi konečně význam této básně pochopil,
a ze dna nejhlubšího oceánu až po hvězdy Vesmíru by jsi se vznesl.