Nikdy nebo Navždy

Vzpomínám na naše první setkání,
kdo mě z těchto myšlenek zachrání…?
Kousek od černé věže,
někde tam,
vysoký chlapík s modrýma očima tam stál,
a na mou maličkost se ptal...

Jak krásně nám spolu už první den bylo,
o takových chvilkách by se krásně snilo…
Schůzka poté druhá, třetí…,
po čtvrté plánovali jsme snad i děti...

Takhle čas plynul dál,
osud nám lásku přál.

Miluju tě neumí říct každý,
ty jsi mi sliboval, že to bude navždy.

Chtěla jsem být navždy Tvá princezna,
kdo však pravou láku rozezná...

Mám v sobě spoustu vzpomínek a emocí,
jak jsme si spolu užívali a milovali se do noci.

Jenže čas letí,
z naší lásky zbylo jen smetí...

Najednou byly dny bez Tebe,
a bez jediné zprávy,
v mém srdci a mysli velký žal,
nechápala jsem, kde Tě mám.
Proč jsem najednou sama....?
Tohle byla od Tebe prostě zrada...

Mažu Tvé číslo, chci Tě dostat z hlavy,
aby se zmírnil můj smutek,
abych dostala odpověď kam si utek....

Milovala jsem Tě, a často si vzpomenu,
na dárek se třemi slovy,
"nikdy nebo navždy",
to bolí...

Navždy asi zůstaneš v mém srdci,
i v hlavě,
vím, že i Ty myslíš na mě...

Možná někdy sejdeme se u jednoho stolu,
ale nikdy už nebudeme spolu...