Podzimněžnění

Podzimněžnění

~

Až dny školní pominou

a já Tě zahlédnu stát u mých dveří,

svět si sundá brýle

a kontury se rozplynou;

bude nám moc mile,

i hladin(k)a se zčeří (kdo ví?).

 

Náhle všude bude doma,

vodotrysk slz skropí Tvoje tričko,

zahalí nás zlatá clona, a zkrátka

nám bude krásně nemaličko.

 

Ztratíme se v dálné fantazii

a budem psát špatnou poezii

a budem jen dvěma blázínky,

kteří přes den sní a nocí žijí.

 

Budeme pěvci, co odletí,

do krajin, kde nenasněží,

největší štěstí nalezneme

v medvědím objetí,

a ani si nevšimneme,

že čas stále stejně rychle běží.

 

Měsíc za onoho objetí

v cuku letu Zemi obletí,

bude nám v něm tuze překrásně,

lásku budem' cedit přes básně,

a až spadnem' dolů na čumáky,

lidé kolem nás budou chtít,

abychom je příště vzali taky.

 

Možná, že smích nás co nevidět přejde,

do doby té ale nebuďme trudní;

mějme se rádi aspoň do konce těch

báječných podzimních dní.

ღ