SPOLEČNICE
má láska ztrácí svou ohebnost
společně s mými letorosty
jak dychtivě pružná byla kdysi
hned bázlivě ustrašená
s tlukoucím srdcem až k zalknutí
vzápětí bezhlavě třeštící
opojená každičkým pohledem
který jí dával třeba i klamnou naději
již si hned závratně dosnívala až kamsi do pohádek
nenápadně pak dozrávala v dámu
která svým tajemným úsměvem
dokáže skrývat niterné záchvěvy
aby si vychutnala ten pravý čas
kdy může dát průchod plné vášni
jež dokáže sklízet vybraně lahodné plody
víc než jen těšit se na vzdušné zámky
byť by se třpytily za obzory sebelákavěji
teď už se mnou raději víc odpočívá
nechce se přejídat
jak pravý labužník si šetří svá potěšení
pro jazýček už poněkud vybíravý
který neslupne vše co se mu právě nabízí
i láska si musí hlídat ve vyšším věku tajli
a chránit si dobrou pověst v okolí
přesto však občas spontánně kašleme na konvence
když máme chuť zablbnout si
bez ptaní zda nám to někdo dovolí
Praha, 8.12.2021
https://www.youtube.com/watch?v=qIsYlnciTzg
Blbnout se má pořád!
A já blbnu dvojnásob, teda tím jako myslím, krom srandiček, též postupem času, nezávisle na vlastní vůli... ;-)
10.12.2021 00:23:54 | Špáďa
...K tomu vědomému vychutnávání si člověk musí dozrát,aby to dokázal vnitřně patřičně ocenit..../úsměv/...v hloubi vnímám Tvůj vděk,že vše,co jest v Tvých řádcích i mezi nimi,bylo a je prožíváno.
Za Tvými slovy je vždy něco jakoby skryto......Ji.
08.12.2021 20:25:21 | jitoush
To mám, Jitko, radost, že to takto vnímáš, včetně toho nevyřčeného. Děkuju :-)
09.12.2021 20:11:01 | Amonasr