Oceanium
stékají
oči mořských žen
stékají a vědí co je čeká ?
stékám
tříštivým útesem
řeku rackům nechám
atolu smutku
vězněn ...
klekám
nahý u rybky ze stínů
úprosně vzhlížím k jasmíně
hladino !
staň se úkrytem
* mizím do ozvěn delfínů
a nad
* číhá ! svět v harpuně
v dlaních vln
nořím se nehnutě
jsme slabá srdce bez všech šatů
odlivem ztichl hvězdný květ
šumících moři vrať se zpět
trnem sten..sbohem..
duše křídlí
na rtu
bezmocné perly odpuštění
tolik dnů...
kapkou..jedinou
v níž !
korálkové zrcadlení
v okamžik loďky
po poledni
neblýská v zářích stal se tmou !
Lásko
proč pouhou vteřinou
nesmím být
s vílou vodních měst
proč musím se zas nadechnout
proč nad hladinou čeká trest
a lom světla též
mi dává meč
vždyť já okouzlen vodní dívčinou
jak zasažen čirou krajinou
na vzduchu vykrvácím v život bez
bez cest
bez
i mé zelené oči - snadný terč
jsem nechtěné bytí tepem žestě ?
klesám..v tónině
neměj strach !
sestřičky vlnky z dálek nečteš
že v moři
Slunce
dnes po letech
ukládá synům v hlubinách:
tam!
pozdě ochraňuje srdce vymizelá
Bůh šeptající
ztracen v Atlantidě
zde nové ráno v slze rozechvěla
sama víla korálová
od níž polibek moře přijde
zde synu
přijmi Oceanium
z proměn jasmínů
ochraňuj navždy její věno
a pomni !
je ženou
*
Ach
tam kde jsi mne chtěla
změnilo se navždy !
když spojila se těla
v jeden vodní květ
ve květ křehčí slídě
na písčitém dně pravdy
..
nyní jsem hladina oněmělá
a nevpustím
bolest
ke dnu do Anděla
i kdyby na mě klela !
zasáhne mé srdce
smělá
rozpustí mě v tužbě tuže
i když zlomí ve mně muže
nevezme
*
naše vodní růže
Přečteno 160x
Tipy 10
Poslední tipující: jenommarie, Sonador, šerý, Psavec, mkinka
Komentáře (0)