Jsem věčně slepý
tvou duši nevidím
v šeru
hořícím dlaním
závidím
neslyším ticho
lapený v minulé současnosti
ztrácím Tě milá má
v každičké
maličkosti
nevnímám
obklopen tisícem příchutí
jazyk jsou slova
poslední
bodnutí
necítím nic
dlaně jen plné prázdnoty
podivný prostor
vesmír
složený do věty
poprvé
už ani nevnímám
jestli tu ještě jsi
a nebo už jsem
… sám