Láska a metafora

Jsi moje barvitá metafora,
která dotváří všechny mé tajné smysly.
Jsi navždy utopená v bažině mého srdce.

Jsi nauka o vyspělosti, když moje nitro
brázdí zemská žluč.
Je tak zkažená, že ani tvoje krása
neumí ji zříct.

Já líbám prsty vánku,
když tvoje vůně zřejmá
provokuje moje ego.

Tak krásně neposedná,
kdy přemýšlím,
jak nejjemněji uchopit tvé boky.

Proč nejsi přelud,
ale zbraň, jejíž šípy
přeťaly mou srdeční tkáň.

Jak lehce je Tobě bez citu,
nemusíš denně potkávat svůj bídný žal.

Touho buď nenávist,
chtíči buď myšlenka
co čas dávno vzal.