Anotace: Věnováno mé starší dceři.
Možná jsi divná
Že miluješ vlaštovky
Že svým malým prstem rýsuješ
Tajný znaky do popelavýho světla
Do hasnoucích mlhovin
Do nahatých mraků
Vyprávíš mi, že ty mraky
Ten bachratej baldachýn lednovýho podvečera
ty naducaný cáry nedělní cukrový vaty
který se ospale sunou vpřed
jako nedočkaví hadi zjara
Jsou duše mrtvých
Že nevadí, že jim maso a kosti dávno shnily
Že je z nich popel lehčí než ochmýřený nažky pampelišek
Budou z nich na jaře sedmikrásky
Říkáš -
Protože to důležitý a krásný je tam nahoře