Balada O Sybill a J's: U Krále Křížáků 4

„černočerné žaly zlopověstné
nejsou u mě doma ani ve snech
černočerné žaly osudu
já už tady s vámi nebudu
já už sloužím kžáli kžížákovi
už ženom on mi své žedy poví“

„tlesk tlesk tlesk“ projevovali nadšení
spokojeně strašliví pavouci
na oslavě svého kžížového vítězství
i král křížák s nimi se velice radoval
jak J'se na zuřivého pavouka předělal

„už jsi náš pavouk
žet
což výbožný lék je na paměť
stačí žíct že je to naposled
vždy na konci abeced!

che che che che che!“

jeskyní zasvištěly pavoučí háčky a zasekly se do srdce
jak temní upíříci u jedovaté promoce !
...
„je čas abych tě sežnámil se svou pavoučí chobotnicí“ pravil král kžížák

„ano? už se na ní těším“ radoval se žet
„doufám že bude milá... milá... ….“ a vtom najednou srdci zatrne
vždyť srdce milou v srdci nosí …
leč neví jakého snad jména že rozpomene se pozdě teď ? ...
na stěnách v obrazech visela na nitích samá žet
ojíněnci pavouci stříbrněnci co dávno maskovali svůj boj o žal na žůžovo
… tady by i Amor z toho žbled!
…
ani Sybill se nedařilo líp
ba ani žádnou věštbu ve vesmírné mapě nenašla
a nemohla se ani modlit že pavoučí outfit ji stále věznil
už začínala j's pomalu proklínat že toho básníka vůbec kdy četla

taková to byla hrůza a děs
že i galaxie netopýří kočka posílala oznámení z galaktických majáků
v krásných psaníčkách babího léta jak o dušičkách na konci světa
které v království krále kžížáka právě nastalo
zatímco j's ... nyní už básník žet
ve službách kžížáka veršoval jak nadraka u zavírajícího se leknínu času!

„kdo má rád i slunce ladí
ať paprsky vlní a kamarádí
v zimě vítr vlní chřady
abychom v mrazu pookřáli s hady
tralaláli tralala
neztratila se ti šála ?
když ta dívka v mrazu stála
do pavoučí ss ss s ssítě sspadla
Sybill ! ...to je ta co mě zachránila když jsem syčel u hada
už si vzpomínám !
to bylo v zimě jak mě rozbolela záda
a dřevo tonulo
u zelené trpaslice která jarní proutky chystala
než to v bažině zmrzlo
a zůstaly jen slzy u vrby smutečnice

kde verš by sehnal leda promáčené omrzliny
a ironická letokruhová střapatice
kometa jež se mihla nad obzorem
ta si mastila ego lojem sfér
ač měla si raději toho jelena dát na makové vlčí rty
popraskané až běda
také myslím že budeme dneska bez ohně i bez oběda
kžížáku !“
...
„ mí žlatí žužící pavouci !
o jak žalostná žábava s tímto ledovým básníkem ...
žačíná být žlostnější něž já kžál kžížák !
chapte se chopadla a pumpujte tu studnu nicoty!“ rozkázal král křížák

jenže oslavou unavení kžížáci sotva nadzvedli své zadky
...

opuštěná Sybill sledující toto zatracené lekadlo se už třásla zimou
kde zůstal v křemičitém písku jeskyně ležet
jen j's uv modrý skafandr...

„ach jak nic tu po něm nezůstalo
„ach jak prostoupil krápníkovou změnou za vidinou vloček v pavoučí síti ...
to jediné tu nechal než do hlubin vesmíru v jeskyni se vydal...
doufám že má aspoň nožík v kapse“ přisunula se Sybill
ale našla jen zvláštní ovločkovanou mišpuli
a vločka povídá
„slunce za vodou ?
k tobě na břeh nepřijde ani náhodou ?

Ra je se mnou v oblacích
nespadnu dolů
v nesmírných milencích

a třeba ve tvém životě i jednou zachytím se
jsem sluneční neutrino
proton navštívil proton
tak samo se štěstím tobě rozsvítím se“
… a osvobodila se od strachu
protože tam kde hřeje slunce
a srdce není z kamene
ba ani z toho hořlavého
nezmění se láska na popel ze spálených citů
...
„to jsou mi teda čáry toto jak je možné
že mi je věštba nezjevila? “ divila se Sybill
a slunce zaplavilo krápníkovou jeskyni hřejivými paprsky
slečna rozvlnila svoje blond vlasy
upravila svůj tmavě nachový plášť úsvitů s páskem třpytících modrásků
a našla i svůj sluneční meč mišpulex paprsek
tak vstala nová bojovnice Sybill šťastná z volnosti
žijící čistou energií žhnoucí láskou ...