Balada O Sybill a J's: U Krále Křížáků 5

část života jsem žil s kočkou
měla ráda jenom bílé věci
přírodu květiny knížky a pohodu

a v ní kolébat se
v síti mezi stromy
zaklánět se
aby vlasy dotýkaly se mých paží
s večerní rosou
pod ní
v trávě

tenkrát jsem byl přesně tak naštvaný
jak dneska spadly sítě

jsou to zvláštnosti
že chtěla se mnou štěstí

ta letní síť v níž plula blond sem a tam
ne a ne spadnout

nedosáhl jsem na ni rukama ani jazykem
a to si lovte že to byl sladký čas letních zmrzlin

ubytoval jsem slečnu ve svém srdci
a první co ji v novém prostředí zajímalo

jsou záclony
už u tak bílých stěn

mě také...

slečna svůdných bělostí
vzhledem k drobné postavě
se v nově zařízeném pokoji
k věšení záclon na jehlách neměla

… a to stačilo rozepnout řemínek
jenž stejně tlačil hebký ovoněný nárt
ale to ne...

a tak jsem jednou za horkého letního dne
v obýváku řekl že jí to udělám

přece chlap zvládne domácí práce
i ve výškách v podkroví
vtom už cvakaly jehly podpatků na schodišti
a teď se z toho honem vymotat

přišla – ruce v bok – co to jako je ???
a polodlouhá sukně nakročila při šermu

já tam plaval spoře oděn na modrém linu
jak pošetilý delfín v oceánu chtějící ke slunci

v záclonách
co asi tak dělám...

umírám

a kvůli takové prkotině jsme se rozešli
a dnes to vyprávím
černému pavoukovi strnule číhajícímu na bílé stěně

nedivím se mu
že z toho začal na mě žvatlat

a pak že pavouci jsou ticho