U Karmínové Samoty

zas míjíme se divocí
a divocí
jsme se milovali
v citrusové vůni
blonďaté
v té co ty
zvláštně
odzbrojeni úsměv neskrývali
a dnes
zelené útěky
tvou sukni vystřídaly

ze chvojí kapičky nás nezouvaly

chtěla jsi to jinde u kmene borovice

blázníš
není tu mech
nepoložím se ti ve sněhové chvilce
zvedni mě jarně
a plač si sám ve snu o vřesové dívce
než budeš ...

nenech v bosé pryskyřici lepit rty ke hvězdám

… a tvé ruce
mě blíž zažíhaly
ty jiskřičko

vesmírné jehlice nad námi opadaly

od té zimy

jdeš se mnou ticho lesem
přiblížit život
karmínové samotě

nachové dál
smělo mohlo a nechtělo najít
je
je
sladká javorová
jeseň

ovoce máš radši
a otázky na tělo

když únor kvílí
a my jsme skončili siví ranění
když vločky sněhové holubice
růže nebe proměnily

zahodíš báseň
a zas mlčky mizíš
ve tmě pršíš a křičíš jak ve slunci káně

s tebou ze slov jde oheň
i sobecký mrak
ten rozcuchaný slzíčkář
a ty vyzýváš mě

tak už pojď rytíři na ně
rozežeň oblaka smutkům

a potom běž běž pro sivé životy
a se mnou
netrap si svůj zrak

a zas a znova odmítáš mě
ani polibků na mně nehledej
že nestačilo v týdnu sedmkrát
vzal to čas
vzal to
a co ty
jehlice z vlasů jimiž jsi mě chtěla milovat
mám od tebe
básnířko
navždy ve své duši
abych až to přijde

vzpomněl na láskou odemknuté
u karmínové samoty
kde jsi ty a já už jinde