Balada Ohnivých

.

z tekoucích hvězd
k tobě na těle
jdou pomoct najít co zeje

prázdnoto
zapal mé louče


a ty svobodná matko
ukaž dceru tvou a mou

máš ještě srdce matko svobodná ?

:čeří se vlnky večera
:prosí psího přítele
:a ona

vyje na měsíc

ta láska chladná za šera...
ta láska
ne

není zmizelá … není náhodná

.

až své Luny zatmí
z vytí srdce za tmy
mají zimu
chvějící se andělé

* kdepak
* já mám na štěstí

* a nechci přítulné svízele

* léčím popáleniny od mrazů
* klečím u modrých obrazů

* a štětci opíjím se marně !

* svízel je prostě přítula
* lepí se mi na ruce

* i když je mám už bez srdce
* a voda se již vyzula
…


tam … tam !
ve hloubce na dně
v místech slz je zatčen

ač nad vodou letí
mračna štěstěn za snem

kdo vydá z úst poslední nádech

a jeho duše s křídly..

bílá je

a je si jist ?
i bílá růže jest

a ta dívka rosy ?

už jenom svým ohněm do mě leje nenávist

mlátí mě kabelkou

- takovou ji ještě neznám a přijímám rány

a zas mě objímá a bojovně mluví že mě nechápala že ji vlastně vůbec neznám ...

i drží mě pod krkem a křičí ‑ zmiz
dál to nejde číst...
…

to srdce ještě buší … buch buch … buch

to srdce chce žít... stvořit živý sen

ale již ...

došel

vzduch


už je konec
už jen ruce zatínáš v mých zádech
a už
jen uplakaná slova o nás jdem...


… vtom polekaná dívenka na břehu volá ...

maminko mámo … !

tam … tam … někdo je !
někdo se za vodou schoval ?

A ta otázka svítí jak věčný diadém ...


…

* ale prosím tě milá
* to je vodník jen
* jehož jsem se zbavila
*
* stále mě ještě chtěl ...
* a po tolika letech k nám by šel

* inu svízel
* přítula

tak svobodná matka dceru vychovala
a ta dcera
otce pochovala
.

ptali se andělé proč ?

neptali !

vesmír ten úděl tmy odhalil

matka dceru svou vedla k obrazu věčně modrému

běsnému a chmurnému

kde zubaté slunce nemazalo noži ego jako máslo

přesto sen ji miloval
a chtěl ji v mládí u zdivočelých vod
vzít z ohnivého harému
leč všechno najednou zhaslo
.

… dál od těch časů
mají plameny své stíny

a ohnivým dívkám
svítí slzy u květiny