Cestou vlakem někde u Bologni

Cestou vlakem někde u Bologni

míjíme vinici za vinící
stejně jako jsme se minuli v životech

vzdaluji se od tebe každou vteřinou
nejblíž jsem ti byla tisíce kilometrů daleko

když jsem pryč, je to bezpečnější
přitahujeme se jako dva magnety
když se tě letmo dotknu, je to jako klepající se prst na rozbušce
když jsme spolu, je to pořád jako vteřinu před výbuchem
mohli bychom způsobit další velký třesk

proto tu nejsi.

prý se k sobě nehodíme a nemáme toho zas tolik společného
tak proč mám pocit, že tě znám
a že jsem tě hledala?

nehledala jsem nic.

prostě jsme na sebe narazili
způsobili menší tsunami
a odrazili se opačným směrem

vzdaluji se ti po orbitě
a ty ses schoval do krytu
přede mnou
a před další srážkou

zanechávám za sebou krvavou stopu
ty rád krvácíš sám