upřímností
pro nebe nepřijatelných
buřičů do oken
splavitelů jarních květů
už jste našly letní čárku
změněných
i slovosled kapek světů
bojovaly jste chladně pro zmáčenou milou
až po květ
...
kdy slzám odcházíš
a pot ocelových třpytů skrýváš v brnění
že ještě jsme s křídly
ještě s nimi přicházíš
od klidných ťapání srdcelomných zpytů
pozorovat modré rybaříky touhy
ať lovy rozezní
na mých cestách
ještě bose mokrých
kvitů
hleď na rtech
máš snívání pro blízkost
i je rozpustí v citu andělé
víš to rytířko ?
víš to básnířko ?
znáš mě z nevinných špitů
i z hladin rozbouřených řek ?
báseň laskavá
se mnou zůstává a jsem v řece melodií
med který roztává ve večerní smutek z postele
a číš potmě piji u promarněných mžiků
kéž jednou kéž naposled
... že nezamýšlený dotek dlaní
těch mladičkých dívek
zachytí polibek s vílou
a posílá par avion emočních krůpějí
jež namíří na mě moře otazníků
co se smí v růžových peřejích ?
osmělit a jít něžně na tvou pleť zrosených aksamitů
ať ona zří
co na rtech zbylo ?
teď
proč jdeme po ostří
zjistit kdo má u odpovědi dýku