nechala si u mě ...

nechala si u mě

věci ...



básníku
vezmi si do dvora
pár bílých ručníků

a kdybys přece ještě šumět chtěl

pamatuj na sprcháč


s vůní ...

mám tu vůni co jsem vždycky měl


z kohoutků jde pár kapek do zimy

svlékám se a třesu

pro stín zrcadel

pokládám se

lázeň je mělké novoluní


...


přemýšlím co s tvými věcmi

jestli jako ty uložím svět do krabice


něco pronajme si místo

místo mého srdce


marně

vzpomenu si vždy když na mě
plane prostředek
pro pocit svěžích jemných …


těl vzpomínky
jitří chlady od vína i květy ?
vzpomínky pro pouliční lampy kéž by
vzpomínky šeření už jenom pro ulice

siluety

blond a šeřík
a kde hvězdy voní k nebi mluví svými - kde ty ...

náramky z kamínků na gumičce
zkus jestli mají energii

zkus milování než nás oceány vpijí

do savých žíznivých písků
...

chci být nebo nebýt

...

pomalu se nořím dívčím krajinám pod hladinu
ještě chvíli mě pěno a vodo chtěj
ještě obklopuj mě něžně
ještě ležím
a plavým i tvůj sprej

šeptej

hej vodní obelisku proč jsi zavřenej
a mě je v zimě k pláči

chodidlem se zkouším dotknout sněhového chromu
vždyť pod povrchem je to slunce mosazí

rozcvičuji prsty
objímám tu vojnu
o trochu kapek máje když vzduch to pomrazí


už svírám kroužek z kovu
snad se povede
mám točit k sobě anebo od sebe

znovu ?

kdybys byl uzávěr páčkový
stačilo by drcnout

po nártu líbat bělost nohy

přijmout horké vodní bohy

a zapomenout jak je vážné

koupat se s tebou v lásce vlažné
a za chvíli chladné

bíle ručníky jsou skladné

...

…mám stále u dveří
a sprchový gel
ještě nedošel

...

někdy v koupelně tak náhle se zešeří

siluety

...