Uložil jsem Tě do trávy
nechal tvou duši
ať mi vypráví
příběh
dvou věčně prázdných dlaní
kde jsou
komu se klaní
Do přítmí s vůní kopretin
schovám tvou krásu
ukryji klín
doteky
dlaní tak náhle ztracených
jsou tady
a ty jsi v nich
Na nebe rudé z červánků
vykřič to chvění
bez vánku
šeptej
všechna ta dávná slova
„Zůstaň …
a prosím znova“