JIC

po ránu vidím jenom světy rozmazané
opouštějící posmutnělý sen

po ránu chlad
a ráno nezůstane
kdežto já ano a sníh mě půjde psát

v tom ránu na břehu sedím u splavu
žulové kameny mají tvář
svůj beton

a diví se mi
proč už neplavu
proč neskočím do vesmíru já
hráč co ztrácí žeton

ta mince v povětří se třepotá
ne není ze zlata

jsem jenom rozechvělý poeta
ba ani to ne
ba ani jenom

a zírám na život a řeka
zavátá
a?
a co jako nic
jsem
opakem hicu odjakživa

a ty mi říkáš když je zima dej srdce do čepic
navlékáš si kožených rukavic
za křídla srdce bereš

držíš je na konečcích prstů
temné hladkosti
ti přilnuly

a růžové pírko v nich

máš ?

vločkového posla jezer nebeských

tak tiše k zemi padá
tempera do nuly
a vtom chceš najednou svléci izolace citů
svléci rukavic
a říct … .. ….