Až hlavu složím

Až hlavu složím na tvou hruď,
pak majákem mi v moři buď,
buď světlem, které v každém čase,
i nejhustší tmou prodírá se,
aby loď, jenž na své cestě zbloudila,
bezpečně do přístavu se vrátila.

Buď vodou, která život dává,
když letním žárem vadne tráva
a stébla žízní hlavu sklání,
tak vyslyš, prosím, jejich přání
a každou kapkou svého bytí,
nech zemi, ať se tebou sytí.
A stejně jak tu trávu povadlou,
zachraň i duši mou vyprahlou.

A zahradou buď, plnou kvítí,
kde se vánkem nechám houpat v síti,
kde v korunách ptáci se prohání,
když hlasitě vítají svítání
a mysl mou znavenou rozptýlí,
v kouzelném tanci rej motýlí,
kde večer, když zhasne rosy třpyt,
budeš mě laskat a konejšit.