Plaménky Citu

vyfasoval jsi rozpršený den
pro včerejší slunce na rozpáleném kameni
ne nebyly to ještěrky
vyhřívající se u vody
za soumraku cvrčků očekávajících déšť
ne nebyly to sny brazilek blízkých
nocí zkoumaných kam až smíš ...

byly to skutečné ruce
ne její

a proto prudce zmáčené
popukalo časem až ...

zrníčka nářků se smývala mořem
aby písek uvízl na tvých nohách na pleti

když toužení dlaní
je odhánělo ze tvého těla když sny krém nanášel
šeptala jsi že už bys ráda měla
vlažící pazourek rozechvělých mraků
a on pocit chtěl

rozdělali jsme niterné ohně

hoří mezi námi
nejen to co lovíš z vody kouří