whisky taur 20

co jen chtěl ti říct
ta slova jediná
co jen chtěl mít víc
než slzy do klína

co jen chtěl
když stejně šel

a odešel se svítáním
s probuzením kde mráz poznával skel
jak lednový kreslíř doteků měsíce
jak stín deštivých cel
co jen měl
v mé duši hostinu na posteli na dívce
se smutkem

utkanou poslední květinu
nechal zapomenout
v mramorových zahradách

už jezírka s lekníny
mají strachy v tmách ?

a proto dnes jen mrtvá ach se třpytí na nebi
že slabí jsme jak listí podzimu

jsme lunokřídlí

růže na nás nehýčkané životem
v zármutcích
tiše padnou

a trny na chodnících si místo sukní vezmou černé kalhoty
pod nimiž přiléhavé nylonové samety
sotva najdou oči pro sladkou nevinu

a zmizí tak svůdná nebezpečí
do šedivých domů
kde zčernají i mořské řasy
…

mívala jsi
i modrozelené

ale dnes ne
dnes je všecko už jen teskné a tak prostorné
jsou vesmíry …

slané

… jsou jak dlažba velkoměsta na níž ještě svítí vzpomínkám
naše těkavé stopy májových milenců

než jsem se musel opít
a tázat se potom schodů do kostela těch …
zvlhlých bezvěrců
proč whisky utíká skrýt své srdce do zimníku samoty

tak to vidíš v zrcadle

ty šepoty

na knoflíku ty šepoty na háčcích podprsenek s krajkami
ty šepoty s patentkami
co kovově si cvaknou
že jen plamének se v ledových svitech jak hvězda třepotá
a ty lžeš že je to světlo naší ulice
kde pro pár vzdechů v kouři
jsi na konci noci
ty temný rytíři ty bídný básníku
tak jak se ti líbí ta ženská teplota srdce
blízko tvé tmoucí duše na sklonku léta

když prosíš slunce a ono se jen dole ligotá
zas bez Luny je život cestou v novu ?
zas utopíš verš pravdy ať si blond metafora líbá jinotaj
už jitřní tví ptáci v rozkrocích
ti v rozechvělé múze v září štěbetají o nocích
že ani nevíš co …