máma
máma
vše ostatní je hrou
umírá vám dcera
i břitva dokáže být tupá
podle toho
jak se na ní člověk dívá
krev nemusí být sladká
vlastní bývá ryzí
umírá vám dcera
vše ostatní
tak cizí
z cizího krev neteče
dítě moje
podruhé a naposled
přiviň ke mně duši
vesmír je nekonečný
a co lidská bolest
počítal kdo s ní
jako když kladl
na oblohu hvězdy
aby žádná nechyběla
a nebývá někdy
příliš brzy
když jiná připadá si
že se opozdila?
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Milá Zdenko, nedovolím si osobní pojetí básně, nenáleží mi.
Tak jen, mám kamaráda. Byl z osmi dětí, matka měla těžkou volbu, zajistit všem co možná dobré dětství. Život ho přivedl do dětského domova a konečně měl kalhoty na míru, nikoliv hodně nad kotníky po sourozencích. Proč to píšu. Nevim, napadlo mi, jak je to s láskou vlastních a nevlastních, a jak s bolestí a utrpením, když nám osud dá do vínku takový úděl, že jsme anebo nejsme schopni zpracovat a přijmout skutečnost, že odchází vyprošené. Bolí to stejně? Hloupá otázka, při nepřenositelné bolesti.
01.10.2022 22:58:30 | Vivien
moc bolestné **
01.10.2022 21:50:12 | jenommarie