mý prošoupaný boty

prachem polních cest
i kvetoucí loukou
po rozměklém asfaltu
i dlážděním měst

kráčím vůní růžových sadů
zbrouzdal jsem už stovky cest
a zažil mnoho pádů
ani chytrý kůň už nevěděl by
kam ještě měl by mě nést

byl jsem neúnavný
a stále na cestách

za horkých dnů léta
a chladných nocí podzimu
v zimě prošlapával se sněhem
na jaře před sebou měl
rozkvetlou krajinu
stále dál hnal mě můj vnitřní hlas
v sobě jsem měl ale vždycky víru
však z ní pomalu už ukusoval čas

zdalipak ji jednou najdu
říkal jsem si
když opět sám jsem se vracel domů
zmáčený kapkami studeného deště
či prosáklý potem namáhavých cest
hledal jsem ji ve městě i na venkově
pod sluncem prozářené obloze
i pod oblohou plnou svítících hvězd
málokdy odpočíval jsem ve stínu stromů
kolik bot jsem už prošoupal
a kolik prošoupu jich ještě

a pak...pak ji oslovím
a ona neodvrátí svoji tvář
třeba vezmem se i za ruku
a budem chodit křížem krážem
a ona ucítí moji něhu
ucítí že nejsem lhář

zatím spím ale stále sám
a studenou mám peřinu
kamna vyhaslá čekají
až zbavím je popela
já ale jen sedím
ruce složené v klínu
petrolejka nad stolem
jakoby nesměle
svítí a houpá se ve svém splínu
venku pár chlapíků zpívá si vesele

vím, že jednou tě najdu
ať už jsi kdekoliv
ať už prodáváš zmrzlinu
či skrýváš se v údolí sladkých slív

líbezná a usměvavá
s pusou jako malinu
řeknu: "ahoj, tak jsem tady...
taky jsi mě hledala?"
pak schovám tě ve svém klínu

a pak, jednoho dne
jsem opravdu řekl:
"ahoj, tak jsem tady...
taky jsi mě hledala?"
přikývla jsi
a slzama kropilas pod sebou hlínu

oheň v kamnech už praská
to dívčí ruka vymetla dnes popela
a připravila dříví
teplo kamen nás příjemně laská
přesto pak v mém náručí
trochu se zachvěla
za nic na světě neměnil bych tuhle chvíli

já děkuju mým prošlapaným botám
že mě až k tobě dovedly
vyčistil jsem je a dal je spravit
vždyť pomohly mi splnit můj sen
proto nechci se jich zbavit
občas je navlíknu a jdeme spolu ven

a ty  mě doprovázíš
má lásko jediná...