Orion poem (oheň a led)

teď schováváš se v borovicové chatce
modrobílá bellatrix
nechceš k ohni
ale ještě včera nás toulky dotkly andělskými křídly
a nevadila ti
blízkost dýmu u rozvolněných vlasů
ani přítomnost
betelgeuse

vím chtěla jsi je nechat padající něze
víc než mně
chtěla jsi šeptat o hvězdě
v ní je živo

a jehličí mít za naši zelenou loď svobody

proto jsi rozhořela v listí plamenné koně
abych neviděl orion

a všímal si bojovnosti lesní dívky touživé

bosé tance na chladné zahradě
mě měly odlákat od jehličí z vesmíru

bosé tance mě přivedly k červenému žáru
a v jeho odlescích jsi měla neklidné nohy od rosy

chtěly mě obejmout kolem pasu
abys mohla napínat mě s úsvitem
v oceánu záře své aury
ve vzdouvajících vlnách vábících pohybů chvění
ve vášnivé skulince

v ní chtěly mne zamknout v podzimu bez žalu

aby ses mi směle vzdálila v záklonu
a vlasy ti vlály a vlnily paprsky v letní síle tisíců sluncí

chtěla jsi

abych s tebou přeskakoval oheň
že při pohybech vzhůru jsi ve vesmíru

a když z orionova pásu rozepne svět hvězda
cítím tvá stehna dychtící přilnout...

slečno

intimní tance v řeřaví citů jsou v noci zakázané
začnou nám hořet srdce
a na zemi se spojíme se zemí lásky ohnivé

a ty
ano jé
a hyjé

...a potom
celí urousaní a rozcuchaní se pohádáme o hvězdy
ledový betelgeus a ohnivá bella

už jen

oheň a led