Sblížená
Sblížená
Za ústa mřížovím břečťan se plazí,
pramálo zbývá, když zpívá si hlad,
do pusta zním a špiním se sazí,
zšeřelo bývá, když rozsvěcím sad.
Vískám hřbet břízkám a za hřivnu hřívu,
když spílám plamenům, tak vkrádá se chlad,
stýskám si vískám, kde vinu svou vínu
nalévám k chřtánům jak uvadám v řad.
Pod klínem jabloní zavoníš hřebíčkem,
inkoustem spálená rána, když čteš mi,
polibkem rozkroj zní, dotkneš se ohníčkem
pod lesem ramena zmámená tneš mi.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Na trnech utkaná hřebíčkem voní
hřejivým dotekem rány tvé zhojí.
Zas jsem ráda..že můžu toto číst.
Krása:)
Děkuji TI moc Jiříku a měj se krásně.
26.02.2023 23:58:30 | jenommarie
.. a pomalu vychází slunce, když načas vzdálená se vrací vstříc ..
Máš dar Jirko, i za šera paprskem dotknout se, prosvětlit, zahřát. Opět krásný text.
09.12.2022 09:39:01 | Vivien
Úrodný máš poetický sad. Vyzrálé ovoce vyznění. Načesal jsem si a té vůně na lískách. Pěkný prožitek a díky, příteli*
09.12.2022 01:26:30 | šerý
Jen ten břečťan bych k ústům (ni zamřížovaným) ani v největším hladu nepouštěla, jinak by bylo po vískání. ST
08.12.2022 21:27:23 | Kumiko
...Jiří, "když rozvěcíš sad" dostávám hlad na veškeré plody Básní Tvé zahrady..Ty "heriánku v rouše Zahradníka..ST*
08.12.2022 21:26:14 | Frr
....Vine se ve víně vina....nenapiješ.....v sadě stín a zima....chlad v kostech...nelad a lad......když ohníčky,tak i vnitřní plamen...opadá tíha z ramen.......ráda jsem četla Jiří.Ji./úsměv/
08.12.2022 20:11:05 | jitoush