Anotace: Tohle dílko je původně psané kvůli soutěži o nejlepší báseň ze zadaných slov...a to konkrétně těchhle: "pelerína, Rákosník, pluh, klíště" ...sama za sebe můžu říct, že to nebylo až tak snadný, jak by se mohlo zdát, ale zkusit se má prý všechno... :))
Znovu nasloucháme rekviemu zpřelámaných klasů,
písni pluhů, jíž se kreslí kruhy v obilí,
my, uprchlíci, hledající v řečišti svou spásu,
žárem sklonku léta téměř opilí.
Já s mým stínem. Jen my dva, ti poslední, co zbyli.
V klíštěcím objetí teď ukazujem umrlčímu světu,
něco jako karmínovou siluetu
jedné víly.
Dnes přikryji pelerínou svého stínu
místo vlahých říčních peřejí
jen vyprahlou hlínu
a pár rubínových krůpějí.
Ještě včera říkalas‘ mi Rákosníku,
ještě včera vplétal jsem ti rákos do vlasů,
Dnes z těch samých listů spletl jsem si dýku...
ahimsa: Vynechala jsem ho úmyslně právě proto, že to čtenáře trochu zaskočí. Ten rým by se vymýšlel snadno, člověk má tendence si tam něco sám přimyslet a to je právě ono. Když tam najednou nic není v takový stálý formě, nejde ti to do hlavy a začneš nad tím přemýšlet, je to tak trošku jako by ti obsah té básně "spadl na hlavu".:)
24.03.2007 22:39:00 | WOAM
JOJO souhlasím...Píšeš dobře a hezky...Proč ta poslední sloka není taky na 4?? Mně tam ten jeden řádeček nějak chybí...
24.03.2007 12:46:00 | Ahimsa