klíč do Rajské zahrady

já miluju přírodu
teplé sluneční paprsky
svěží vánek
ve voňavé trávě sladký spánek
klidu lesa pohodu
večerní stmívání a noční chládek
ranní rozbřesky
i večerního slunce západ
když příroda usne a zavře denní stánek
vlahých večerů směs toužebných nálad

já mám rád vodu
bublání potůčku
žabiček v letní tůni kvákání
vlnky na říčce když oddávají se závodu
ze skály když slyšet je říčku
bubnování deště do spaní

miluju zelenou barvu trávy
i hnědou barvu stromů
a na stromech a keřích sladké plody
jak ťukáním ptáci podávají si zprávy
a mechy na pařezích ukazují směr cesty domů
květy leknínů, když vynoří se z vody
luční květy s okvětními lístky
tyčinkami a bliznami
květní kalichy krásných barev
voňavé byliny položené doma na okraji misky
koruny stromů nad námi
ze záhonkového koření na salátech svěží nálev

traviny a přesličky či kapradí
když při válení v trávě o nos ti zavadí
jejich velké listy stíní život pod sebou
jak já tělo mojí ženy doma přikrývám peřinou
tu mou lásku jedinou

už tušíš asi, co bych chtěl ti říct
ty jsi má příroda
něžná, vilná, má krásná žena
v klíně otvírají se tvé okvětní lístky
po lásce pražící
tvé stydlivé stydké pysky
tebe objímá má nekonečná něha
jsi moje příroda, jsi moje žena
krásná žena, jak příboje mořská pěna
moje příroda, hltám tě celým svým bytím
hltám tě nosem, pusou a očima
voníš vždy láskou a kvítím

když tě mám vedle sebe nahou
je to jako za večera jít přírodou vlahou
jsi nahá jako příroda je nahá
ta se halí nanejvýš do mlhy či oparu
v přírodě nevidět závoru co po tobě sahá
jen když si sundáš zástěru
natož kalhotky a podprsenku
kdyby si někdo sundal venku
neslýchané, pro přírodu znamená to ale nevěru

my nejsme přírodě nevěrní
a nejsme jen výletníci nedělní
my sami jsme navzájem si přírodou
stydlivou či divoce necudnou
tak přijmi i mě jako svou přírodu
jako svou Rajskou zahradu
jako svou Živou vodu
splynem v sobě naší něhou
i živočišným chtíčem
to obojí nám navždy bude
k naší přírodě věrným klíčem

Amen