Pavučina z historek, snů a hvězd.

Do Poezie utíkám,

Svět, kde my dva,

jsme my dva.

Vidím to tak jasně.

Klam nebo budoucnost.

Co na tom záleží.

 

Vyšívám pavučiny snů,

A večer si lehám do mechu

Pod ně a prohlížím si je.

Hvězdy zašité do těch starých snů.

 

V poezii vidím nás,

Jako pár milenců,

Budíme se každé ráno,

Slunce, déšť.

A vše dává smysl.

 

Oba jsme, kde chceme.

Kde máme.

A sníme.

A možná mě držíš za ruku.