nějak nestačí mi, mít tě na očích celý den
že spolu jsme doma a taky spolu jdeme ven
tak jak patří nám světlé dny tak i temné noci
ráno jediný pohled a zas máš mě ve své moci
i když na víčkách ti ještě leží tvůj noční sen
a hned hádám, jaký byl sen tvůj dnešní
měl snad barvu letních třešní?
po ránu tvé oči vždycky září
těžké není číst ve tvém snáři,
v bibli tvých snů, k tomu ucucávám víno mešní
obracíš se ke mě, dnes ještě nepoznaná
i když už celkem vím, jak chutnáš zrána
když je ještě chladno a právě svítá
a stejně jako já i slunce na nebi tě vítá
jsi má krásná, právě probuzená dáma
ano, chutnáš je to pravé slovíčko
na šachovnici tvého těla snad každé políčko
očichal i olízal jsem
chutná jak rodná zem
jako z tvého prsu mlíčko
v kuchyni šourání, pak už vstupuje do dveří
byla tak krásná a byla tak svěží
v rukách nesla dva hrnky horké kávy
snad abych byl jak to horký kafe žhavý?
nemít touhu asi dokázal bych stěží
díval jsem se na ní jak kávu vychutnává
jak lok po loku jí káva sílu dává
sedí naproti a jen tak nenápadně si prso hladí
baví jí to a tak často mě takhle svádí
někdy je jak něžný vánek, jindy zas jak puma dravá
řekla: "měla jsem dnes krásný sen
jak spolu jsme doma a pak spolu jdeme ven
zkrátka nám patřil všechen čas, jasný den i černé noci
úsměvy a doteky, my jeden druhého měli ve své moci"
řekl jsem: "milá moje, to nebyl sen, to je přece náš všední den!"
"tak jo", řekla vesele, "pojďme spolu ven"
a tak jsme šli spolu ven
a stejně tak ven chodily jsme i dny další
až najednou, jednoho dne, my byli starší
my ale dál budeme žít náš třešňový sen
už nemusím hledat v jejím snáři
sny její zapsat, smáčet pero v kalamáři
bohužel skončilo i pití mešního vína
ale když mě chytne někdy slina
má láska sama pro nás víno sváří
má teď bílé vlasy když vstupuje do dveří
je ale stále tak krásná a tak svěží
právě nese dva hrnky horké kávy
snad abych byl jak dřív jak horká káva žhavý?
nemít touhu, to dokázal bych stěží