pojď, uvidí tě jen ptáci...

pojď se mi nabídnout drahá
nechci tu vystydnout
za chladného rána
pojď se mi nabídnout
ještě před koupelí
tvé kvítky jak thymián divoký
aby mi zavoněly

poklekni, před oknem na matraci
vytáhnu roletu a neboj
uvidí tě jen ptáci
pojď milá
nabídni se mi se vším všudy
klekni si a zahoď rozpaky a snad i study

vyhověla jsi mi beze slova
tvé tělo šeptá, mého volá
jsme vzrušení jako předevčírem
jako včera
jsme zticha
k čemu taky slova

tvé tělo chvěje se už nedočkavostí
těší se
až se toho mého zhostí
tvé tělo hoří, vrtí se
blížím se pomalu
jsem už na předměstí

nabízíš se mi tak sladce
jak pivoňka sluníčku
venku na zahrádce
jestli zastydíš se
tak jen velmi krátce

srdce ti bije, jak tenkrát na zastávce
když k tobě přistoupil jsem mlčenlivý
zatímco půlnoční měsíc
na dlažební kostky vrhal svoje stíny
mělas ústa jak rudé jeřabiny
která smála se bez pocitu viny

skrz okno vidí tě jen ptáci
a paprsky sluneční
na tvé kůži se potácí
malují na tvém boku stíny
jakoby na divokých koních
kolem cválaly urostlí honáci

jsou to stíny vysokého topolu
co asi šeptá si jeho listoví
kdopak to už ví,
ale těší se,
že tvůj bok snadno si uloví
tady na matraci blízko nebi
u nás v podkroví

slyším tvůj dech
cítím tvé touhy spěch
mé ruce, jako hladily by mech
na tvém květu vidím kapičku
jak už mnohokrát v těchto zdech

mé ruce pokládám na tvou bílou kůži
jejíž vůni
přirovnal bych k té nejvzácnější růži
zítra zas napíšu ti
jak tě miluju
jak mé sdce po tobě touží
jak mé tělo žhne a se souží

opět vítězí naše touha
chtíčem naším
až skoro do němoty zpitá
tvá brána do ráje mě zve a vítá
po ránu čerstvá
ještě neumytá

přijmul jsem to pozvání
v hlavě bronzové zvony mi vyzvání
dnes ještě jednou zažili jsme svítání
a vzdechy a úsměvy na skráni

pak padli jsme si do náručí
tvůj smích jak potůček
co korytem si zurčí
člověk stále se učí
i čekání přečká
které pálí a mučí

co nás čeká zítra?
necháme se překvapit
budem poslouchat
jak ten druhý bude znít
jedno vím ale jistě
my rádi se budem mít
a i když se už máme
o sobě budem snít