den jak Lovosice
den jak Lovosice
foto: Victor Freitas
je teprve ráno sice
a den zas potáhne se jak Lovosice
ale nemůžu jen čekat tiše jako pěna
na gauči až někdy do večera
a tak pískám si blues
mýho starýho saxophonu
utkaný z mý nálady a jeho tónů
jeho blues často mi v uších zní
je jak tohle ráno pondělní
v ruce fotku jak pánbůh tě stvořil
bylo horko a já se ti dvořil
styděla ses tak mám tě jen ze zadu
však ta fotka nemá závadu
pískám si blues tvýho nahýho zadku
co by tak chtěl ode mne na památku
až budeš odcházet bude mít barvu maliny
a ty podržíš i když jsi bez vinny
pískám si blues tvýho pevnýho zadku
v jehož stínu ležet chtěl bych, osvěžit se v jeho chládku
však jak jen vydržet až do večera svůdnýho
jak překlenout čas dnešního dne línýho
tak pískám si blues zbytečnýho času
než dočkám se tvýho sladkýho hlasu
já pískám si dál mý roztoužený blues
o tom jak v sobě tě mám a jakej jsi kus
pískám si blues tvýho hebkýho prsu
jak překlenout ten čas, jak dlouho to ještě snesu
na zdi visí kalendář z minulýho roku
kolik asi na světě je podobnejch cvoků
je v něm zaškrtlej právě ten den
kdy sbalil jsem můj blůsovej sen
a tak dál pískám si blues tvých roztoužených rtů
ty tvé medové k líbání nepotřebují tmu
pískám si blues tvý teploučký nahoty
na zemi u dveří mý svlečený kalhoty
náhlá vzpomínka rudých vlčích máků
nad námi hradby z kupovitých mraků
pískám si blues toho nejjemnějšího mechu
ten tlumil sílu tvých roztoužených vzdechů
zpívám si blues tvýho svlečenýho těla
kolikrát jen v mém náručí rychle skrýt jsi ho chtěla
přichází večer, jeho kroky slyším ve večerním šeru
ještě tak hodinu s časem nadále se peru
pískám si blůs čekání a touhy
brzy mi už zmizíš, ty čekání mý dlouhý
už nepískám si blues jsem zticha jako myš
v hrobovém tichu tvé kroky uslyším snad spíš
všude jen tíživé napjetí
pochybnosti snad celých staletí
ze rtů nevydere se ani tón
nestačí to ani na špatný fejeton
však kromě bušení v mé hrudi
slyším jen myšlenku co bolí a studí
že třeba zmeškala jsi autobus či vlak
že pracovat musíš dýl, právě dnes, je to tak?
však nejstrašnější z myšlenek
co vylezla právě na venek
je, že mě už nechceš vidět
a nechceš do očí mi to říct, abys nemusela se stydět
za to, že mě opouštíš...
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Pamatuji si, že už si sem Vládíku nějaké Lobosice vkládal..a ptala jsem se proč Lovosice:). Pěkná je tvá báseň. Jak letní mladá láska ** v bluesovém stylu. Krásnou neděli TI milý Vládíku přeji a Marunce také*:)
19.02.2023 09:54:26 | jenommarie
jo, vkládal, jenommarie milá...já jsem sem tuhke básničku poslal myslím tak 2022. Když jsem si ji teď znova přečetl, zjistil jsem, že by byla třeba doladit. A to jsem taky udělal...řekl bych, že se povedlo (hodně často přicházím ale na to, že nejlepší je ta první verze...aspoň co se týče náboje, výbušnosti, výběrem slov...a to je pro mě důležitý, ne aby báseň byla ve smyslu profesionálního básnictví na úrovni.......tehdá jsi psala něco o krásném bílém zámku v těch Lovosicíc, ale i o ošklivé ženě, která někdy dávno byla snad paní tohoto zámku...děkuju, milá Maruško a moc hezký den Ti přeju, v
20.02.2023 12:20:25 | mapato
Tak to jsi milý Vládíku pamatuješ víc než já..a připomněl jsi mi tím tu návštěvu Lovosického zámku..myslím že i výroba papíru tam byla kousek za. A ano..ten obraz:D..vybavil se mi též:)) ..no prosím tě..tys mi naťukl do paměti a rázem se to vybavilo VŠE. :)) To je milý od TEBE.
Tu verzi teď nespojuji..a líbí se mi tato zde také moc..vždyť je plná lásky a ty se umíš tak hezky dotknout srdce i podat ty vjemy kolem..že si člověk i představí..ne ten akt..ale celkové uvnitř vnímání s okolními.No myslím, že si zde na básníky nikdo nehrajeme.. píšeme srdcem a JE tam čitelné a to osloví především. Milý Vládíku, moc se opatruj a ať máš méně a méně bolesti, krásný den.. dny, TOBĚ i Marunce* ...obejmutí posílám. :) Velký dík za tvůj čas Vládíku***
20.02.2023 12:28:07 | jenommarie
kouzlím kouzlím vzpomínky
prchají jak kouř komínky
obzvláště po těch z Lovosic
nezbylo Ti už skoro nic
tak sedl jsem si ke komínku
a zachytil tu Tvou vzpomínku
třeba zas někdy Ty až se zešeří
a já nevzpomenu si, co včera měl jsem k večeři
vypomůžeš mi dobrou věcí
vždyť Ty vzpomeneš si na to přeci
já zazářím svou pamětí
Tobě vděčná pusa přiletí
ne ale tím komínkem od sazí
ale rovnou od rybníka, tam nad hrází
komínkem! to by jsem tomu dal
jen černý pusy bych čaroval...
děkuju, milá Maruško a měj se kraaáásneeěě...!
co bylo včera k večeři už vzpomenout si nedovedu
20.02.2023 14:07:33 | mapato
Tak mile vždy odpovíš, tak ti Vládíku moc a móc děkuji. Však nemusí člověk v mysli držet kdeco..hlavně že má kolem i ty, kteří si pamatují..taky..aspoň něco:D;). Pa a krásný zbytek dne Vládíku ***
20.02.2023 16:36:17 | jenommarie
Jsem blues E. Claptona i Rolling stones odkojen. Byla to krásná prsa a sací instinkt pracoval na plno. Byť dnes jsou trochu povadlá, ale na svůj věk? Blues jsou modré podlitiny od života i azuru nebe.
Jako muž prožívám veršů pocity. Jako muž se podílím nad rozlitým vínem. Věkem nabývám pocit, že největším vítěztvím je umět prohrávat a zůstat na nohou. Čert vem prohry, když vítězství je naše přítomnost! A to není zas tak málo, když můžeme ženu laskat a těšit se s případné přiměřenosti* Slunce dělá stín... no a co? Hůře, kdybychom mu odebrali světlo*
(Ten snímek (jak J. Hugo) je skvělej.)*
18.02.2023 15:01:57 | šerý
opět skvělý monolog, šerý...
takhle popsat stáří a s pomocí boží (zdraví) takhle být naladěn...ale nějaká ta výhra, ta by se přece jen našla, ne? I když by domnělý vítěz o ní ani třeba neví...ale i vyhrát sám nad sebou není špatný...ani se pak nemusíš čertit, dokonce si i libuješ. největším vítězstvím je umět prohrávat...to mě sakra dlouho trvalo, ale jestlinse mi to opravdu povedlo? Doufám že ne, to bych pak asi byl fakt starej...a ještě něco, co by stálo za zmínku: dnes budu já polaskanej, Marunka mi dělá buchtičky se šodó (nač bych pátral, jak se to řekne třeba mezopotámsky?)...děkuju, šerý a měj se fajn...v
20.02.2023 12:08:59 | mapato
ani ty Lovosice už nejsou, co bejvaly...s novou dálnicí ztratily svůj půvab...pro mě jsou šílenější Neratovice...jinak syrové blues je můj oblíbený žánr...ST
18.02.2023 14:12:20 | stormeater
díky Stormeater, já jsem nikdy Lovosicema neprojížděl či neprocházel, ale pamatuju se z dětství, že když bylo něco hodné dlouhýho, bylo to dlouhý jak Lovosice, logicky tedy byly asi pěkně protažený, jak třeba jezevčík, či, a tady to máme, jak Lovosice...díky a klidnou noc, m
19.02.2023 19:46:43 | mapato
jj, vím
19.02.2023 20:00:43 | stormeater