Sněhová vločka

Sněhová vločka

Zrozená v oblacích krásná a chladná
právě jsi procitla z nebeského spánku
jak andělské peří a nevíš, zda dožiješ rána.

Snášíš se k Zemi v lehounkém vánku
miliardy vloček jak hvězd, však každá jiná
Zjevují nebesa bohatství tvarů
nebeská, však pomíjivá
mnoho temných nocí zbývá k jaru

Ostatní tvé družky tě můžou zasypat a polámat
Sluneční paprsek rozpustit
v teplé dlani roztát
nebo mráz vysušit
pouhý dotek rozpustit
Máš vznešený úkol abys byla krásná,
předat poselství lásky
než proměníš se ve vodu, která bude spásná
pro další zlatavé klásky

Abys pak v podobě páry
putovala zpět odkud jsi přišla
jako lidská duše, když rozdá své dary
a vykoná, k čemu je určena, když předtím se našla.

S zatajeným dechem smím tajně obdivovat tvou krásu
Opatrně, abych tě neponičil, jsi tak křehká
Jediný dotyk, jeden závan dechu, trocha slunce jasu
rozpustí ten květ zlehka.

Tvé krystaly lámou světlo
zjevíš barvy, na čas skryté, chtěl snad Bůh tomu.
Zdálky zřím jen jasně bílo, blíže víc detailů krásných vidno
Ani nejlepší mikroskop však nevidí do atomů
Tak Tvé tajemství je mi skryto

Byl jsem tu, než ses narodila a čekal jen na Tebe
volal jsem do nebe
zamiloval se do Tebe
prošel peklem
viděl znamení andělská jak osud a též se změnil v krystal čistý.
Tys mne však nepoznala, srdce máš z ledu
a jsem si jistý, mám naději,
že potkáme se znovu v tomto světě
a že roztaješ plamenem lásky a přijmeš svůj další úkol, po té kráse
jímž je dar života jež nosíš v sobě.