Ať už je konec

Tvé srdce je chladné
proč mě tak trápíš
pusť mě k sobě prosím
čeho se furt bojíš
mé myšlenky mě tíží
jsou jako závaží co mě topí
a já křičím a křičím
nikdo mě však neslyší
ve své bolesti se topím
ty mě však ignoruješ
bojím se ozvat
mám strach že mě ukřižuješ
stojím nad propastí
ze srdce mám jen trosky
a přemýšlím
zda mám mlčet
a nebo začít křičet.

Doufám však že nepropuknu v pláč.

Snáším tu bolest den co den
číhá na mě za každým rohem
snažím se ji skrýt
snažím se s ní žít
nenávidím sebe a tebe též
za to co jsi mě nechal nést
na mých zádech i na srdci
já ti chci jen říci
chtěla jsem být tvůj přítel
tvá milá
tvůj záchranný bod
ty jsi však obrátil
a mé srdce v popel proměnil.

Teď se na mě ani nepodíváš
velkou bolest mi tím přidáváš
a já už to nesnesu
prosím odpusť
vem mě na milost
chápu že na mě máš zlost
přitom to já bych se měla zlobit
avšak ve mně zbyl jen stesk
to ty bys mě měl o odpuštění prosit
za to co jsi mi provedl
v co jsi mě proměnil
to ty jsi mi lhal
to ty jsi mě svedl
měla jsem tě zastavit
a tím sebe ochránit
ochránit své srdce
před tou zkázou
já však otevřela ruce
a přivítala ji
přivítala nepřítele
co mi zanechal jizvy
na duši i na těle
teď si je však dělám sama
z důvodu jenž mi je cizí
snad doufám že ta bolest zmizí.

Že na tebe zapomenu.