Už je to dávno

Dívám se na oblohu
a přeji si Tě spatřit znovu.
Vidět jak plátno na obrazu,
co se chvěje v Tvých dlaní.
Vidět Tvé emoce při malování
a znít opět šarmem holky,
co se nebojí.

Byli jsme u stolu
a říkal jsi,
že Ti smutné verše nevadí.

Pak zadíval jsi se do očí
a křehké dlaně
nakreslili sebevědomou ženu.
Přišlo milování k tomu.
Blahořečím tomu dnu.

Já cítím stále tu něhu
a líbám Tě do prostoru.
Té cesty co plodila květenu.

Zvednu a nakousnu,
co rodí se v nejhezčím snu
a pohádku v rukávu naleznu,
co kočka mi dala z okapu.

Artikuluji slovy.
Pořád mě to baví.
Máš pohled romantika
a nádech kluka,
co maloval Zpívanky.

Sen jantaru
proplouvá do Tvého obrazu.
Slunce svítí a pohlazení dává.

Nezapomeň - mám Tě pořád ráda.
Polibek sílu dává.