Nenajdeš, co je živé a mělce pohřbené
Nenajdeš, co je živé a mělce pohřbené
Na kopci nad řekou
Tam v mělké půdě tesknívá
Nad večerem slunce
Zardělé tíží dne
A přece nechce spát
V té samé náruči již nadvakrát
Tam sedávám i já
Když nemám stání
Jen rozpadnout se v korunách
Skloněných touhou
Tknout se dechu dne
A já celá v nich
Mám lože rukou plné
Jemuž odevzdávám žal
A s ním kus sebe
Všanc stromům ponechám
A duši hmyzu prostírám
Tam vůkol zůstávám
A čekám
Až půjdeš, lásko, opodál
Tam v mělké půdě tesknívá
Nad večerem slunce
Zardělé tíží dne
A přece nechce spát
V té samé náruči již nadvakrát
Tam sedávám i já
Když nemám stání
Jen rozpadnout se v korunách
Skloněných touhou
Tknout se dechu dne
A já celá v nich
Mám lože rukou plné
Jemuž odevzdávám žal
A s ním kus sebe
Všanc stromům ponechám
A duši hmyzu prostírám
Tam vůkol zůstávám
A čekám
Až půjdeš, lásko, opodál
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
.....Hmmmm,Ophelie,do Vašich/Tvých/ končin se budu snažit nahlížet,osvěžení pro mě a ta jemná melancholie a křehkost,ale ne prvoplánová,bohatost vyjadřování a to,že mě to při čtení jakoby přenese do jiného prostoru....je mi to blízké....opravdu poezie,aspoň pro mne.....Ji./úsměv/P.S.Většinou si tu tykáme,ale záleží na každém,jak to cítí
05.08.2023 16:19:59 | jitoush