Vzpomínáš...
Vzpomínáš...
Prosévala ses mi v náručí
Bylas jak písek a tratící se čára z dlaní
Vzduch, co objímal
Můj kraj milovaný
Tenkrát jsem myslel
Že mi odplouváš
Když díval jsem se do Tvých očí
I za ně, kam se nesmí
Zůstalas
A křídly pokryla listy
Kde patřily Ti všechny sluneční radosti a sny
Na cestách Tvé krásy
Zůstalas
A mě z vánic zachránila...
Bylas jak písek a tratící se čára z dlaní
Vzduch, co objímal
Můj kraj milovaný
Tenkrát jsem myslel
Že mi odplouváš
Když díval jsem se do Tvých očí
I za ně, kam se nesmí
Zůstalas
A křídly pokryla listy
Kde patřily Ti všechny sluneční radosti a sny
Na cestách Tvé krásy
Zůstalas
A mě z vánic zachránila...
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Řekl bych "neotřele na otřelé téma."
Líbí se mi to*
07.08.2023 13:03:38 | šerý
Máte pravdu, otřelé téma v podání, jak jej vidím. Děkuji za Vaše slova a vnímání veršů
07.08.2023 14:39:12 | RadekČ
Zdravím Radku. Moc rád jsem si znova přečetl verše o Tvém milovaném kraji,kde máš vyšlapané cestičky:)
07.08.2023 07:21:25 | Jiří I.Zahradník
Ahoj Jirko, vždyť víš, na té cestě je tolik krásy, že se jí nikdy nenabažím.
07.08.2023 14:30:10 | RadekČ