Neptáš se, zda smíš...

A ptá se (snad!) vzduch
Zda do svých plic ho pustíš
Pud sebezáchovy ho stejně spolkne
I se sazemi, vlhkostí a splínem dne
Ti prolamuje bránici
Se smíchem padajících hvězd
Co v klíně pálí
A nedohoří dřív
Než hranice Tvých cest
Tě neumoří ostnatostí

Neříkám ano
Slova zkameněla
Dřív než rozezněla
Bolest porodní
Taháš mi z lůna cosi
Co nepopírám
Není nenávist

Neptáš se
Zda smíš
A já mlčím očima
Jimi vyzývám Tě
Ať už skočíš