Futuristická láska

Tohle jsem napsal v době, kdy taková vize snad ani nemohla být reálná. Tato báseň je produktem snů zoufalé trosky, jedná se o onen fenomén kouzla nedotknutelného.Hezké pondělí!

 

 

Stojím na pódiu

V záři reflektorů

A recituju tvou oblíbenou báseň

Ruce se mi neklepou

A to jsem si nedal nic na posilněnou

Říkám si, co je tohle za sen

Sen, který žiju

A už nikdy stejný neprožiju

Mluvím o tvé něze, o tvé kráse

Vzpomínám na den, kdy jsem si získal tvou přízeň.

 

Na den, kdy jsem ti odhalil svou vrásčitou duši

Plnou nejistot a tys řekla: „Dej ji sem.“

Netušil jsem, že si zasloužím lásku

A že má duše si zaslouží tuhle krádež

Já tě neopustím, já ti neodpustím

Dokud mi neprokážeš svou vinu

A ty ji potvrzuješ každým úderem svého srdce

Každým láskyplným pohledem do mých očí

Kdy já se neubráním

A na svou hruď tě znovu a znovu přivinu.

 

V hledišti jsou stovky párů očí

Já přesto vidím pouze tebe kdesi v sedmé řadě

Mám pocit, že jsme tu sami

A já vyprávím ten příběh jenom pro tebe

Jak jsem byl opuštěný a zbavený všech prožitků

Jak jsem byl ztracen v sobě samém

Jak ty ses zjevila a já oněměl na chvilku

Jak uzdravila jsi mé srdce zlomené

Neboť do žil vpustilas mi půl své krve

A ve mně vysvitla víc než naděje.

 

Byla to totiž láska, bylo to vědomí, že všechno bude dobré

Byl to osud, byla to droga, kterou jsem nikdy předtím nevyzkoušel

Díky tobě vím, že nejsem Démon, nikdy jsem nebyl, jen mne kdysi ovládal

Díky tobě jsem pochopil, že si to všechno pouze nalhávám.

 

Lidé tleskají, opona se zavírá a já na tebe čekám v zákulisí

Ty přiběhneš celá uslzená a šeptem říkáš: „Navždycky.“

Navždy jsi můj

Já na to: „Nikdy mi neodpluj.“

Nevím jestli sním

Ale doufám, že se nikdy, nikdy neprobudím.